King Dron

08.01.2018 15:49

 

Jen Kratochvíl

 

 

Berlín, Between Dog And Wolf, první měsíce roku 2017

 

Donald Trump´s victory in the US presidential elections and the decision of the UK to leave the EU was possible through an elaborate method of targeting voters with a method called psychometrics, which enables an analysis of each single individual based on his or her activities on the internet, specifically on social networks with an emphasis on Facebook. The methodology of psychometrics was re-discovered for the digital age by Cambridge scholar Michal Kosinski, who worked on a project as part of his dissertation. Later on his research was used by a private sector, conservative company called Cambridge Analytica. CEO of the company, Alexander James Ashburner Nix, was quoted in a press release saying: "We are thrilled that our revolutionary approach to data-driven communication has played such an integral part in President-elect Trump's extraordinary win.”[1] The psychometrics studies and methodology allow the company to target a specific voter and manipulate his preferences by a personalised stream of selected advertisement and news on the bases of his psychological profile obtained from their Facebook “likes” and personal profile information.

 

XXX

 

Cambridge Analytica claims that they do not use data from Facebook and hardly rely on psychometrics in general. For successful usage of their methods comprehensive psychometric data about American citizens are needed, but not only those, a complex national voter file is also essential. During the 2016 elections this file was still in a work-in-progress state. If Cambridge Analytica would be in possession of such data, they would need a massive creative team to construct an enormous amount of targeted messages for specific types of voters. Neither Cambridge Analytica nor Donald Trump’s team posses such a workforce. The usage of data from social media and digital space was pioneered during the Obama campaign, if then republicans decided to rely on same methods, they are merely just catching up with the Democratic Party.[2]

 

After Donald Trump’s decision to renew the work on the Dakota Access pipeline, indigenous activists gathered at the Standing rock in the Last Child Camp for peaceful demonstration and were brutally attacked by the police who took down their tipis and burned everything that remained. (The message was illustrated by an image of burning native dwellings.)

 

XX

 

“There is so much misinformation,” stated the indigenous leader referring to the article describing the upheaval between the demonstrators and police. The illustration photo used was later on identified as a still from a 2007 HBO film.

 

The White House released a list of 78 terrorist attacks from September 2014 to December 2016 as a support of president Trump’s claim that media are deliberately neglecting to inform the public about threats western society is currently facing.

 

X

 

List includes among others the mass shooting in Orlando, the Paris Bataclan attacks, the Nice truck killings, the San Bernardino shootings and the Berlin Christmas Market attack. Who in the western world hasn’t heard from all sides about these events?

 

 

Post-truth society! Fake News! Alternative Facts! Holocaust without Jews! 2016: the year when Facebook became the bad guy! Google search suggestions: Women are…evil! Muslims are…bad! Hannah Arendt’s The origin of Totalitarianism - the bestseller of 2016! Orwell Forever! News war! Trade War with China! All out war with China! New civil war in the US! Third World War! And the rest of the world? Climate change no more! Russians hacking everything! Terrorists everywhere! Drug dealers and rapists too! Covered drone strikes killing civilians, collateral damage! No damage at all! Idea of a democracy, free speech, human rights dragged through a mud on biers to their own funeral covered in gold draperies filled with ancient symbols.

 

Rathouský’s monumental paintings, supported by architectural elements, engage in a dialogue throughout the exhibition space, creating a network of references among each other, showing such a funeral procession. Showing interlinked elements forming our current political climate and its key players. From global technological corporations trading with data or related commodities, through political figures on the top of the food-chain to the symbolical representations of certain nationalistic or ideological sets of parameters. Reoccurring element seems to be an abstracted image of an “Eye in the Sky”, of a drone either delivering goods through Amazon Prime or a tactical strike missile to an unknown village in the Middle East or watching you in your home, sleeping, eating, feeding the machinery of our system. In the “post-Snowden” reality, the image of a drone became the new cross. A new symbol of our believes and fears, of our insecurities and deformed perception of what could still be real and what is not. The new religion of the digital age! Similar to the old Planet of Apes movie, where underground living telepathic humans worship the golden Atomic bomb waiting for Judgement Day.

 

The web of contradicting ideologies Rathouský is carefully constructing, mirrors, besides the obvious political references, also a development of their visual representation and thus the art history per se. He’s considering the state of contemporary painting and its eclectic metamodern nature, showing a strategy of excavating origins, leading us to our here and now. In a certain way trying to neglect its genesis, span of modernism and its negation with postmodernism, digging deeper, finding a gothic religious painting, deconstructing it and using it as a structural framework. Not as a revival of form and ideas of a historical period, but as a vessel of meaning overarching selected stands on a timeline of art history with its imbedded connotations. Old panel paintings filled up with their iconographic messages are stripped naked and repopulated with Jeff Bezos, Mark Zuckerberg, Steve Bannon, Marine Le Pen, Geert Wilders, Vladimir Putin and others alike.

 

In this exhibition the idea of parallel, or, if you want, “alternative”, streams of information mingles between multiple stands of perspectives, both in the representational as in the factual state. Timeline is not linear anymore, it’s overlapping, styles lack their historical grounds, everything is in a state of constant shift, shivering in front of our eyes and above our heads as propellers of a flying drone. Rathouský is possibly telling us that no-matter how grave things seems to be right now, our past offers similarly unsettling images, pointing out to a common sense of learning from our previous mistakes, no matter if under the cross, the drone or from behind the golden curtains placed over the absurdity of our days.

 

 

 

Praha, King Dron, konec roku 2017

 

King Dron, titul Rathouského výstavy, rezonuje odkazem k jednomu z esenciálních článků mytologie moderní populární kultury. Zároveň jej neguje a aktualizuje obavu z exotického “jiného” a vzdáleného do současného kontextu. Pokud budeme vnímat postavu nadměrné opice/ člověka devastující sídla privilegovaných bílých mužů jako fyzicky manifestovanou kritiku kolonialismu, rasismu, sexismu a souboje mezi darwinismem a kreacionismem, dojdeme k rychlému zjištění, že King Dron nemá žádné srovnatelné hmotné hranice, tvar a natožpak tvář. King Dron, navzdory své přítomnosti na stejných stříbrných plátnech, ze kterých poprvé vystoupil King Kong, není jednoduše abstrahovatelný do nové mytologie, ale zůstává nedefinovatelným oparem na pomezí techno-optimismu a rudimentárního strachu. Můžeme samozřejmě namítnout, že Kong potřeboval běh dvacátého století s celou škálou historických událostí a dlouhého zkoumání daných problémů, aby se jeho reprezentativní role plně ustavila, zatímco nespočet bezpilotních letounů nad našimi hlavami měl jen velmi krátký čas k pevnému zhmotnění. Taková představa se však dnes zdá mylná, protože pokud jsme něco v běhu posledních dekád ztratili, pak je to schopnost a ochota k jednoduchému symbolickému manifestování globálních problémů do černobílých heroických figur. Už původní King Kong pokrýval škálu na první pohled děsivého, zároveň však něžného, pečujícího, zneužitého a oprávněně rozzuřeného. V době, kdy každý nový hollywoodský super hrdina má více práce se zápasem s nevyrovnaností vlastního charakteru, než s externím nepřítelem, což následně skrývá za závěsem sarkastického humoru, se i taková charakterová rozporuplnost zdá být při nejmenším zjednodušující.

 

Rathouského plátna nesou rezidua konkrétních obrysů svého čelního protagonisty, ale rozmlžují je v spekulativních referencích k velkým dějinám s akcentem na příběh umění. Jeho dron je abstrahovaný z tvaru tržně dostupných zařízení, nikoli mohutných dálkově řízených reaper dronů, roznášejících exploze po bývalých koloniálních panstvích. Tento akcent jen více podtrhuje multiplicitu užití dané technologie. Nejedná se zde o prostou kritiku současného válečného průmyslu, ale naznačení potenciálu a zneužitelnosti směřování technického rozvoje. Rathouského dron může být součástí projektu Normana Fostera a Jonathana Ledgarda Red Line, který má v nadcházejících letech poskytnout bezpečnou dopravu medikamentů a krevní plazmy v částech Afriky bez dostatečné dopravní infrastruktury, může být součástí letky Amazon Prime, která Vám doručí až k domovním dveřím vaši objednávku, může být nepříjemnou hračkou dětí vašich sousedů, která se, opatřená kamerou, vznáší nad vaším bazénem, nebo také zařízením globální války. King Dron je obecným fenoménem doby, ať už má odkazovat k výše jmenovaným možnostem, nebo se spíš zabývat širšími tématy umělé inteligence, automatizace, nevyrovnaného vývoje technologie a způsobů jejího užití nebo rozšiřující se korporátní moci přepisující donedávna srozumitelnou politickou mapu světa.

 

Časovost v drobném i hlubokém měřítku hraje v Rathouského praxi klíčovou roli, pečlivé vrstvení referencí k jednotlivým zastávkám na manipulované časové ose se pak obrazí i v rozhodnutí vystavit sérii obrazů částečně představenou z kraje letošního roku v Berlíně, kde tato plátna vedla rozvětvený dialog s prostorovými intervencemi a objekty. Narace, kterou provázela berlínská výstava (viz anglický text), ukazuje krátkodobý časový úsek jednoho roku s proměnami diskurzu post-truth, stejně jako některých tenkrát velmi exponovaných jmen, které již z veřejného povědomí postupně mizí. Podobně se chová i samotná prezentace ve Špálově galerii, pro kterou Rathouský radikálně redukoval své výrazové prostředky s cílem akcentovat jednotlivé vzorce kontextů úzké selekce obrazů. Většina prostoru zůstává nejasně prázdná, podobně jako pachuť po politických událostech roku 2017. Obrazy, které Rathouský vždy prezentoval v téměř salonně naddimenzovaných kompozicích, naráz získávají novou suverenitu a jejich rozkročená časovost se zpřesňuje. Volné prostory pak mohou sloužit jak ke kontemplaci prezentovaných východisek, tak jako protiváha k tíze přesycenosti digitální doby.



[1] https://motherboard.vice.com/en_us/article/how-our-likes-helped-trump-win

[2] http://civichall.org/civicist/will-the-real-psychometric-targeters-please-stand-up/