Rafani, O rovnosti

28.03.2013 18:33

O rovnosti

 

Rafani: „To, že náš požadavek je formulován mimo hranice běžné politické diskuze, neznamená, že přestává být požadavkem. Angažovanost umění nechápeme jako přímé tvarování skutečnosti, ale jako boj o symbolické, ke kterému se společnost vztahuje, jako pokus o přetváření jejího zrcadlového obrazu.“

 

Česká umělecká skupina Rafani se založila v roce 2000 na striktně stanovených demokratických pravidlech. Začátek skupiny Rafani – první výstava, do široka rozkročený postoj zakládajících členů na rozměrné nástěnné malbě, radikální nápis o jejich spojení jako vyšší formě individuality, stanovy a uniformy – byl cele namířen do budoucnosti a přesto v sobě nesl zárodek stále přítomné sebereflexe. Rafani si stanovili jasný směr a definici, aby se k nim v blízkém čase mohli vztahovat. Reflexe prostupuje všemi tématy, kterými se Rafani zabývají – Sudety bez historie, vztah Čechů a Němců, nové asijské osídlení, problematika národa a kultury, její extrémní mutace, sledování středu a okraje, proměny demokracie a podoby moci, zaměřování pravice a levice, nástroje ideologie a odmítnutí jazyka, skupinovost a kolektivní mytologie, ideály a formy společenství, dědictví osvícenské revoluce. 

 

Rafani od začátku znejišťovali veřejnost tváří radikální pravice (uniformy, pravidla, metody, proslovy, exprese). V roce 2002 vstoupili na rok do Komunistické strany Čech a Moravy. Souvisle se společenskými problémy neustále sledovali proměny kultury a umění. Na výstavách divákovi předkládali přesně vymezené názorové spektrum, jehož okraje záměrně zostřili a celek zesílili vizuální inscenací. Nepředkládali svůj vlastní názor, ale věřili síle vystavěného rozporu. Akce měly často demonstrativní podobu s následnou reakcí médií. 

 

Po zhruba pěti letech existence Rafani přestali být spokojeni s dominancí konceptuální části jejich práce a v roce 2006 se zřekli psaného textu jako příliš určujícího a ideologicky nabitého činitele. Začernili veškeré vlastní texty i směrem do historie. Výrazněji se soustředili na obrazovou metaforu a na vlastní introspekci. Vznikla intenzívní řada neohlášených performancí, které v sobě spojovaly potřebu časově omezené, „bezcílné“ mechanické činnosti a zároveň experimentování s videem a filmovou řečí. V roce 2011 realizovali svůj první dokumentární celovečerní film 31 konců 31 začátků. 

 

Výstava připravená skupinou Rafani pro BWA ve Wrocławi v jedné rovině zobrazuje obecné principy a metody politického chování a mocenského boje a v další představuje polské veřejnosti specifický průřez tvorbou skupiny v choreografickém celku s novými pracemi. Témata rovnosti a svobod se promítá jak do výběru starších realizací Rafanů (videí, objektů a dokumentací), tak do obsahu nových prací a také do formálního jazyka výstavy. 

 

V období starověku či středověku byla hierarchie a nerovnost zcela přirozená a pokládala se za samozřejmost. Až moderní politické myšlení přijalo za vlastní skutečnost, že lidé mají stejnou morální hodnotu. Současný boj o rovnost neprobíhá mezi zastánci a odpůrci rovnosti. Souboj probíhá mezi názory na to, kde a v jakém rozsahu by se měla rovnost uplatňovat. Otázkou tedy zůstává, v čem by si lidé měli být rovni, v jakém rozsahu, za jakých podmínek, v jakých případech a proč vlastně by si měli být rovni. Právem poražených je totiž jen a jen dobrá vůle vítězů!